PRÁVNÍ SYSTÉM V ČR I. - II.

PRÁVNÍ SYSTÉM V ČR I.

Zkoušky v prvním stupni systému se zúčastnilo 178 posluchačů, z nichž 61 % uspělo. Oproti zkouškám v prosinci 2001 (65 %) jde o mírný pokles úspěšnosti , ale ve srovnání s červnem minulého roku (56 %) je tento termín úspěšnější, což lze vzhledem k letošní velké účasti adeptů považovat za pozitivní.

Potěšující je poznání, že účastníci zkoušek dovedou ve velké míře aplikovat nabyté znalosti na praktické příklady, což je také jedním z hlavních cílů výuky předmětu právo. V některých příkladech odvádí adepti povinnou daň změnám zákona, když aplikují obchodní zákoník v úpravě platné do 1.1.2001. Obvyklé potíže se vyskytly v použití právní terminologie a formulacích odpovědí, přesto je evidentní, že orientace posluchačů v problematice je dobrá.

Otázky č. 1 až 5 měly na výběr ze tří možných variant. U těchto otázek se kandidáti nedopouštěli ve větším množství chyb. U otázky č. 3, která se týkala znalostí systému promlčení však někteří kandidáti uvedli nesprávně, že soud přihlíží k promlčení z moci úřední. Zde by bylo třeba doporučit lektorům, aby více dbali na výklad promlčení a prekluze, aby nedocházelo ke zbytečným neznalostem.

Otázka č. 5 měla prověřit znalosti o novele obchodního zákoníku týkající se ručení společníků. Většina kandidátů tento rozdíl znala a odpověděla správně, že společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše nesplacených vkladů a podle údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Jen menšina neosvědčila znalost nové právní úpravy a v podstatě odpovídala podle úpravy platné před 1.1.2001.

Otázka č. 7 se týkala konkurzu. Smyslem otázky bylo zjistit, zda kandidáti vědí, že prohlášením konkurzu se stávají splatnými i pohledávky, které dosud splatné nejsou. Dá se říci, že velká část kandidátů odpověděla na tuto otázku nesprávně. Jako nesprávné byly hodnoceny i ty odpovědi, kdy sice kandidát uvedl, že obě pohledávky je třeba přihlásit, ale odůvodňoval to například promlčením nebo povinností přihlásit pohledávku do dvou měsíců od prvního přezkumného jednání. Takovéto odpovědi nebyly hodnoceny jako správné.

U otázky č. 8 bylo cílem zjistit, zda kandidáti rozlišují mezi postavením směnečného rukojmí a běžného ručitele. Lze konstatovat, že ve většině případů byla tato otázka odpovězena správně s tím,  že před podáním směnečné žaloby není třeba nejprve upomínat dlužníka ze směnky.

Otázka č. 9 měla prověřit znalosti kandidátů z novely zákoníku práce. Správná odpověď měla znít, že před vysláním na pracovní cestu je zapotřebí zakotvit tuto možnost v pracovní smlouvě. Tato úprava platí od 1.1.2001 novelou zákoníku práce. Bylo však zjištěno, že posluchači jednak nerozlišují mezi převedením na jinou práci a pracovní cestou a dále značná část posluchačů tuto novou právní úpravu ani nezná, což je pro praktický život více než zarážející. Jako nesprávné byly hodnoceny i odpovědi typu, že lze vyslat pracovníka na pracovní cestu poté, co se se zaměstnavatelem dohodne.

Otázka č. 10 měla prověřit znalosti posluchačů o jednání podnikatelů v obchodních vztazích. Smyslem bylo zjistit, zda kandidáti vědí, že podnikatele může zavázat i někdo, kdo u podnikatele není vůbec zaměstnán v pracovním nebo v obdobném poměru, ale jedná v provozovně podnikatele. Dále měli kandidáti osvědčit znalosti o tom, kdy se vztah řídí obchodním zákoníkem. Pokud se v odpovědi odrazilo, že druhý podnikatel nevěděl o tom, že manželka podnikatele není zaměstnána u podnikatele a že vztah se řídí obchodním zákoníkem, byla odpověď hodnocena jako zcela správná, byť byla často vyjádřena ne zcela přesnými výrazy.

Otázka č. 11 měla osvědčit znalosti kandidátů o to, že jednou vzniklý vztah podle obchodního zákoníku se řídí tímto zákonem i poté, kdy jedna smluvní strana přestane být podnikatel. Většina odpovědí byla zcela správných.

Otázka č. 12 měla osvědčit znalosti kandidátů ohledně kontraktačního procesu. Šlo o to, zda je možně zrušit neodvolatelný návrh smlouvy. Většina kandidátů osvědčila dobré znalosti, byť výrazy nebyly zcela odpovídající občanskému zákoníku, například byla použita dikce odvolání návrhu namísto zrušení. I tyto odpovědi hodnotil zkušební komisař jako správné.

Otázka č. 13 se týkala rovněž procesu kontraktace. Z většina správných odpovědí vyplývá, že kandidáti zvládli proces kontraktace a vědí, že smlouva podle občanského zákoníku vzniká zásadně dohodou o všech náležitostech smlouvy.

Otázka č. 14 měla zjistit, zda kandidáti vědí o tom, že závazek lze splnit i náhradním způsobem, v konkrétním případě složením peněz do soudní úschovy. Jako správné hodnotil zkušební komisař i odpovědi, které použily dikce složení do úřední úschovy či dokonce do notářské úschovy, byť notářská úschova má poněkud jiný charakter, než měla v minulosti. Jako nesprávné však byly hodnoceny pokusy složit finanční prostředky například u advokáta nebo na účet do banky.

Otázka č.15 se týkala započtení podle obchodního zákoníku, což bylo v otázce zdůrazněno. Šlo o to zjistit, zda kandidáti vědí, že podle obchodního zákoníku lze započíst i nesplatnou pohledávku, pokud je zřejmé, že na straně dlužníka je platební neschopnost. Většina odpovědí byla nesprávných a kandidáti uvedený institut neznají, což z praktického hlediska není potěšující.

Celkově lze říci, že při zadání otázek i při jejich odpovědích nedošlo k nějakým nedorozuměním či k nějakým chybám, které by vedly k nesprávným odpovědím.

PRÁVNÍ SYSTÉM V ČR II.

Účast na zkoušce ve druhém stupni byla rovněž vysoká, úspěšnost však nikoli. Z celkového počtu 91 adeptů uspělo pouze 46, což činí 50,5 %. Oproti minulému termínu v prosinci 2001 (77 %) mohou adepti považovat výsledky současného termínu za katastrofu a nesplnění svých očekávání, přitom obtížnost otázek se nijak výrazně nezměnila. Nutno však podotknout, že samo učivo obsažené v učebnici pro 2. stupeň certifikace je velmi náročné  a vyžaduje pečlivé studium. Obchodní zákoník však zjednodušit nelze a bez jeho znalosti se účetní vyšší úrovně neobejdou.

Otázky č. 1 až 4, které měly být zodpovězeny výběrem ze tří variant se týkaly pracovního práva. Kandidáti zodpověděli otázky většinou správně. Určitým problémem byla otázka č. 2, která byla spíše zaměřena na schopnost logického myšlení. Správná varianta pod bodem a/ byla nejobecnější definice ukončení pracovního poměru. Řada kandidátů však zodpověděla jako správnou odpověď pod písm. c/, kde byly konstatovány jednotlivé druhy zrušení pracovního poměru, ale nestalo se tak vyčerpávajícím způsobem, byť dikce tento dojem zdánlivě budila. Podobné to bylo u otázky č. 3, kde bohužel někteří kandidáti odpověděli, že zaměstnanec může ukončit výpovědí pracovní poměr z určitých taxativních důvodů, což již dávno ve smyslu zákoníku práce neplatí, neboť je možné ukončit pracovní poměr bez udání jakéhokoli důvodu. Pravděpodobně kandidáti zaměňují výpověď z pracovního poměru s jeho okamžitým zrušením ze strany zaměstnance. Na tuto problematiku by se tedy lektoři měli zaměřit a lépe kandidátům uvedené rozdíly vysvětlit.

Otázka č. 5, která rovněž byla volena systémem výběru ze tří variant, se týkala ručení společníků po zániku společnosti. Zde se opět jednalo o určitý „chyták“, kdy odpověď pod bodem c/ budila dojem správnosti, ale při bližším čtení, měli posluchači konstatovat, že tato odpověď není úplná a správná odpověď je uvedena pod písm. a/. Většina odpovědí však byla správných.

Otázka č. 6 se týkala vztahu mezi obchodní společností a správcem vkladu. Tento vztah je od 1.1.2001 jasně definován jako absolutní obchod a odpovědnost správce se tedy řídí jednoznačně obchodním zákoníkem. Jako správné jsem ale hodnotil i odpovědi, které tento vztah pouze nazvali, aniž jej blíže rozebírali. Většina odpovědí byla správných.

Otázka č. 7 se týkala vztahu porušení zákazu konkurence a platnosti či neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s kogentním ustanovením obchodního zákoníku. Lze říci, že většina kandidátů pochopila, že porušení zákazu konkurence, byť je protiprávním úkonem, je pouze interním vztahem mezi společníkem (jednatelem) a společností a nijak se nedotýká vztahu ke třetím osobám.

Otázka č. 8 měla prověřit znalosti kandidátů v oblasti likvidace obchodní společnosti. Od 1.1.2001 je totiž pohledávka z titulu mzdových nároků uvedena jako přednostní. Pro určité „zmatení“ kandidátů, byly vedle této pohledávky uvedeny i pohledávky státu. Dá se říci, že řada posluchačů se dala touto definicí zmást a pohledávky státu z titulu daní a poplatků řadila buď na stejné místo jako mzdové nároky nebo na jakési druhé místo. Lektoři by tedy podle mého soudu měli více rozlišovat mezi pořadím konkurzních pohledávek a pohledávek v likvidaci a lépe vysvětlovat rozdíl mezi oběma instituty.

Otázka č. 9 se týkala běžné praxe. V důsledku objektivních skutečností, v daném případě například změnou názvu ulice, dojde automaticky ke změně společenské smlouvy. Z většiny nesprávných odpovědí vyplývá, že kandidáti jsou spíše mateni nesprávnou praxí soudu, kdy většina odpovědí konstatovala, že o změně ulice musí v podstatě rozhodovat valná hromada a tento akt musí mít formu notářského zápisu. Jednalo se tedy o otázku na logické myšlení, než o otázku z nějakých detailních znalostí zákona. Bohužel většina odpovědí nebyla zcela správných.

Otázka č. 10 měla prověřit znalosti kandidátů o smlouvě o převodu obchodního podílu.

Vedle základních znalostí o náležitostech smlouvy o převodu obchodního podílu, měli posluchači osvědčit i znalosti novely obchodního zákoníku účinné od 1.1.2001. To se týká především případů, kdy k účinnosti smlouvy se vyžaduje souhlas valné hromady. V takovém případě nabývá smlouva o převodu obchodního podílu účinnosti ve vztahu ke společnosti až doručením smlouvy schválené valnou hromadou. Bohužel většina kandidátů tuto problematiku nezná.

Otázka č. 11 se týkala směnečného práva. Jedná se o případ, kdy na směnce je uvedeno, že za směnečníka přebírá směnečný závazek někdo jiný. Z učebnice jednoznačně vyplývá, že takovýto podpis nezavazuje osobu, která směnku podepsala. Řada nesprávních odpovědí svědčí o tom, že si kandidáti pletou postavení směnečného rukojmí, kterým je každý, kdo bez uvedení jakéhokoli dalšího dovětku směnku podepíše a postavení osoby, která výslovně uvede, že jedná se směnečníkem.

Otázka č. 12 se rovněž týkala směnečného práva. Jednalo se o případ, že na směnce jsou uvedeny tři částky různé výše. Většina odpovědí byla zcela správných a svědčí o tom, že tento problém je kandidátům jasný.

Otázka č. 13 se týkala neplatné směnky, která uvádí směnečnou sumu v měsíčních splátkách. Někteří posluchači uváděli, že směnka je neplatná proto, že uvádí splatnost slovy „do“. Takové odpovědi byly hodnoceny jako nesprávné. Kdyby totiž mělo platit, že při absenci uvedeného termínu splatnosti by směnka jinak byla v pořádku, nesvědčí to o dobrých znalostech kandidátů.

Otázka č. 14 se rovněž týkala směnečného práva. Jednak se týká možnosti vyloučit účinek rubopisu doložkou „nikoli na řad“ a dále se týkala možnosti omezit převod rubopisem ve vztahu k určitým osobám. Většina odpovědí byla správných a svědčí o znalosti této problematiky.

Konečně „kamenem úrazu“ byla otázka č. 15. Až na několik výjimek nebyla ani jedna odpověď zcela správná či spíše většina odpovědí byla zcela nesprávných. Uvedená otázka měla opět osvědčit logické myšlení kandidátů, u nichž se předpokládají v případě druhého stupně již základní znalosti uzavírání smluv. Jednalo se o to, že dva podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku prodávají podnik, jehož součástí jsou nemovitosti. Podle našeho mínění by kandidáti měli vědět, že v případě, kdy se prodávají nemovitosti, musí být projev vůle na jediné listině. V daném případě se jednalo o výměnu listin, což zákon neumožňuje. Většina kandidátů však odpovídala tak, že vůbec neumožňovala prodej podniku fyzických osobám, ale pouze osobám právnickým. Tyto odpovědi svědčí o neznalosti problematiky prodeje podniku, což by ve druhém stupni právních znalostí mělo být samozřejmostí. Pokud ale například kandidát odpověděl, že chybí úředně ověřený podpis, honoroval zkušební komisař tuto odpověď alespoň určitým počtem bodů, neboť v případě prodeje nemovitosti by katastrální úřad podle zákona vyžadoval úředně ověřené podpisy. Například odpovědi, že smlouva nemá formu notářského zápisu, nebyl uznány jako správné, neboť zákon takovouto formu nevyžaduje.

SPOLUPRACUJEME

Účetní průvodce MáDáti

Nacházíte se ve složce:

© 2019 INSTITUT CERTIFIKACE SVAZU ÚČETNÍCH, a.s. | Mapa stránek | Stránky používají redakční systém i-servis.cz