V koncepci zadání této zkoušky se oproti minulým zkouškám nezměnilo téměř nic. Slůvko „téměř“ však jisté drobné změny připouští. Zohledňuje především to, že v rámci nutných změn otázek, jejichž cílem bylo odlišit nový zkušební protokol od předchozích zkušebních protokolů (zachovat objektivnost zkoušky) při zachování nastaveného stupně obtížnosti zkoušky, byla zařazena do volitelné části nová případová studie.

Šlo o studii investičního rozhodování podobnou té, která se už delší dobu opakuje v povinné části a je „promrskána“ v několika sbornících otázek s řešením. Opět se ukázalo, že účetním jde lépe napodobování postupů než aplikace principů. Obtížnější už známou studii v povinné části zvládali lépe, než tuto novou, i když jednodušší, pro níž ale nebyl k dispozici vzor.

V souvislosti s tím vyvstává otázka, jak u našich adeptů zlepšit schopnost aplikovat principy. Zdá se, že to v budoucnu budou potřebovat. V reakcích představitelů IFAC na krach společnosti Enron můžeme mezi jiným nalézt i větu, která říká, že ... standardy auditu a účetnictví musí být založeny na principech a ne na přesných předpisech ... Je-li to míněno vážně, pak nezbývá než začít se zamýšlet nad koncepcí přípravy, která by na to adepty účetní profese připravila.

Celková účast 121 adeptů, 88 v Praze, 33 v Brně. Prospělo 52 (43 %), 33 v Praze (37,5 %), 19 v Brně (57,6 %). Na první pohled nápadné je zaostávání Prahy za Brnem (o 20 %). Při detailnějším pohledu na výsledkovou listinu zjistíme, že méně než 20 bodů z povinné části v Praze získalo 20 adeptů (tj. 22,7 %), zatímco v Brně ani jeden.

Vzhledem k tomu, že 30 bodů v povinné části bylo možno získat jen za dva souvislé příklady, jejichž stále stejné řešení (lišící se pouze vstupními daty) se opakuje ve čtyřech posledních sbornících, lze bez nadsázky tvrdit, že tito adepti přípravu hrubě zanedbali.

V čem se hlavně chybovalo

V kategorii testových otázek se nejvíce chybovalo v otázkách týkajících se zastupitelnosti a nezastupitelnosti cenných papírů. Někteří také mínili, že inflace snižuje příjem ze zapůjčeného kapitálu, nebo že bankovní úvěr není finančním aktivem.

V kategorii otázek s volnou výpovědí adepti většinou nedokázali odlišit atributy špatně založené společnosti od atributů společnosti nadměrně dynamické. V ot. 9 a 29 většinou uváděli všechny nectnosti firem, které je zrovna napadly.

V kategorii dílčích příkladů v ot.35 převážná většina adeptů nevěděla, že nominální úrokovou sazbu je třeba počítat z nominální hodnoty certifikátu a ne z jeho prodejní ceny. Mnoho adeptů špatně spočetlo výnosovou míru a riziko portfolia (ot.17,34), když místo výpočtu vážených průměrů sčítali tři čísla a dělili třemi. V ot.16 bylo třeba ve známé rovnici o dvou proměnných oddělit proměnné a zjistit jejich poměr, což zvládlo minimum adeptů.

V kategorii souvislých příkladů se snadno dalo poznat, kdo si v přípravě řešené příklady jen tak prochází (když vidí řešení, je mu vše jasné), a kdo nad nimi přemýšlí. Ti první se prozradí už svými dotazy při zkoušce. Nerozumí vysvětlujícím poznámkám k označení sloupců tabulek a jiným věcem, které si měli ujasnit během přípravy. U zkoušky už je pozdě, protože tam se jich právě na to ptá zkušební komisař. Jedná se o finanční posouzení projektu založené na znalosti peněžních toků a jejich časového rozložení, které adept určí na základě toho, jak věci rozumí. Existuje více správných řešení, která se od sebe jen málo liší a jsou také stejně hodnocena. Adept by měl vědět, že existuje-li někde nenulový daňový základ, musí existovat i nenulová daň. Příkladem hrubé chyby je vyměření nenulového daňového základu a současně nulové daně. Přitom záporný daňový základ plodí daňovou úsporu a to je kladný peněžní tok. Přemýšlet nad podobnými detaily až u zkoušky bývá už pozdě.

Stejně jako v každé zkoušce, i v této se lze setkat s odpověďmi, které něčím překvapí. Na ukázku vybral zkušební komisař dvě, z odborného hlediska ne právě zdařilé. Na otázku „v čem vidíte hlavní rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím?“, adept odpověděl: Finanční účetnictví se zabývá finančním trhem, jeho nástroji, jak zhodnotit volné prostředky firmy co nejefektivněji, hodnotí navržené projekty a vybírá ten nejlepší. Manažerské účetnictví je spjato s ekonomikou firmy, hodnotí dopady vnějších vlivů do hospodaření firmy. Překvapivé je, že takto odpovídá někdo, kdo finanční účetnictví dělá - když ne jinak, tak alespoň v rámci řízené praxe.

Na otázku „Proč jsou akcionáři obecně ochotni podstupovat větší rizika než manažeři?“ adept odpověděl: Akcionáři vlastní „více vajec v jednom košíku“ (investic), manažer pracuje jenom v jedné firmě. Akcionáři tedy lépe (více) přistupují k riziku. Trochu to připomíná vtipy na herce Vojtu. Řeknete-li někomu, že není radno vkládat všechny peníze do jedné investice, stejně jako není radno dávat všechna vejce do jednoho košíku, a on se chápavě usmívá, ještě to neznamená, že pochopil.